Zadáno pro muškaře a všechny rybáře
Tak co takhle zavřít všechny pstruhové revíry s koncem školních letních prázdnin, jako to bylo dříve na malých pstruhových řekách?
A co takhle pouštět všechny divoké ryby do míry 30 cm a nad míru 40 cm, aspoň na čas,... nepomohlo by to českým vodám ???
Velká muška = velký pstruh
Muškaření považuju za vysokou školu rybaření. Ale pravda je, že moderní techniky lovu kaprů a dravců a,… neovládám a nepoužívám, takže ano, můj názor je hodně subjektivní.
Každopádně muškařím už od šestnácti, protože mě jako každého správného pstruhaře začalo vadit, jak trojháček třpytky poškodí chycenou rybu. Neměl jsem učitele, kromě skvělých knih od Zdeňka Šimka, tak jsem se učil metodou pokusů a omylů a to mi zůstalo dodnes, do zralého až pozdního věku rybáře. Platí totiž, že u vody se neustále učíte a vždy a znovu vás příroda překvapuje.
Jezdím nejraději na podhorskou řeku, která se ještě stále může pochlubit dobrou osádkou pstruha potočního, toho divokého, puntíkatého krasavce našich vod, dříve velmi běžného, dnes skoro vzácného. Nechci se tu pouštět do diskusí, zda pustit, nebo ponechat. Od jakživa jsme chodili k vodě s tím, že naší chloubou a radostí rodiny je, že přineseme domů pstruha k jídlu. A je to jídlo,… nejlepší na světě.
Ale možná přece jen k těmto úvahám pustit/nepustit : sportovec, který pouští, za den „popíchá“ mnoho ryb, kdežto „masař“ si vezme povolené množství, když se mu zadaří a maže domů pochlubit se. A víte, jak se pstruzi popíchají i jemnými háčky mušek, bez protihrotu. Chcete říct, že se vám ještě pstroužek nešťastně nezasekl třeba blízko oka? Existují statistiky, které na podkladu dostatku dat uvádějí, že nějakých osm procent ulovených ryb a vypuštěných po ulovení, zahyne. Takže když za den ulovím na mušku třicet pstruhů a to věřte, že ulovím, i když převážně prcků, tak velmi pravděpodobně dva z toho zahynou. Zahynou vyčerpáním z boje na udici, popícháním háčkem a následnými komplikacemi, nebo jen sice neúmyslným, ale přece jen nešetrným zacházením při ulovení. A zkuste šetrně zbavit mušky, dobře zaseknuté, vzrostlého pstruha, když zrovna stojíte „po prsa“ ve vodě, nebo balancujete na kameni horské říčky.
Já třeba mám tu zásadu, že první rybu v tom dni vždy pustím, ať má třeba půl metru. Jenže pěkný pstruh, který mi první skočil na streamra toho rána na začátku hlubokého proudu, tolik využíval sílu toho proudu, že boj trval,… no víte jak to je, člověku připadá, že to trvá půl hodiny, než takového fešáka dostanete do podběráku, (a musíte použít podběrák, stačí aby vám jen jednou větší pstruh utrhl mušku, když ho držíte nakrátko ještě ve vodě a pokoušíte se ho osvobodit, příště už jen a jen podběrák) ale ve skutečnosti je to zdolávání v řádu minut nebo spíš jen desítek sekund. Musel jsem toho dnes prvního pstruha vzít k jídlu, protože, když jsem ho po boji, dokonce mi vypadl z ruky už zdolaný, zkusil vypustit, obrátil se břichem nahoru a nechtěl už zpátky do rodných vod.
Potkal jsem teď u řeky, u té řeky, místního „kluka“. Narodil se tu, vyrostl, táta ho naučil pstruhařit, teď už je z něj chlap s moderním plnovousem a kontroluje rybáře s oprávněním rybářské stráže. Zároveň propaguje „pouštět“, jinak prý genofond pstruha potočního neuhájíme, nezlepšíme.
Určitě je to cesta, až na výše zmíněná úskalí. Ptám se ale, proč nezavřeme řeku posledního srpna pro veškeré rybaření? Lipani nejsou, nebo je chráníme ještě víc než divoké pstruhy, duháky nasadíme tak, že je do konce prázdnin vylovíme, nebo zůstanou „vyštíhlení“ na příští sezonu a udělají za rok opravdovou radost z lovu, ale hlavně, ochráníme trdliště pstruha. Nejsnazší úlovek muškaře v říjnu a listopadu je totiž pstruh potoční vyčerpaný třením. A to, než ho uloví, i když to úplně nechce, je tu kvůli duhákům a možná lipanům, zkrátka projde při tom muškař vodou, bez ohledu na to, kde jsou místa se vzácnými pstružími jikrami. Tak aspoň Zákaz brodění po posledním srpnu vyhlásíme, co vy na to?
A uděláme, nejlépe to zavření, na několik sezon a před tím změříme a spočítáme a po konci „zavření“ zase změříme pstruhy a spočítáme je, abychom viděli a objektivně posoudili, jestli to má cenu. A ani zarybňovat nemusíme, myslím ročkama, v průběhu uzávěry, abychom posoudili, jestli se zlepšil přirozený výtěr.
Ale konečně ta slíbená velká muška. Květen a červen je proslavený „Májovkou“ na větších řekách. Uvázat krásně takovou Májovku není snadné, tak asi ty jediné kupuji. Nádherně se s ní hází, konečně vidíte, jak se konec šňůry elegantně zavlní a Májovka dopadne jemně a přesně tam kam chcete. Jenže moc pstruhů na ní neulovíte, pokud nenastane šílenství, tzv. „otevření řeky“, kdy berou všichni pstruzi všechno a všude. Živá Májovka během dne i večera na vodě vždycky bude, ale když sledujete, jak plave po proudu, málokdy jí ryba spolkne. Tak jsem chytal na menší suchou jepici na háčku č. 10. Nachytal jsem kvanta pstruhů, ale jen jednoho „míráka“ 33 cm. Za celý den už mě to tolik uspokojilo, že jsem tvrdohlavě navázal Májovku. A hele, sice není úlovků tolik, ale zvedne se za ní větší pstruh. I tam, kde nekroužkuje, kde jen tušíte, že by mohl být, anebo jste četli pana Šimka a znáte stávaniště větších ryb z teorie i praxe. A nejen večer se zvedne, ale hned jak se sluníčko u jeho balvanu schová za stromy. Větší pstruh se zkrátka zvedne, když vidí větší mouchu. Maličkých by se asi nenažral. Nebo ho ta velká vydráždí, nevím,… možná i to, že je za tím balvanem pánem a nenechá to doplavat až k těm mrňousům v řadě za ním,…
A to víte, že jediné správné muškaření je „sušení“, tj. lov na suchou mušku. Nemůžu přijít na chuť „francouzákům“. Nerad vidím, jak se vřítí do menší řeky a vlezou kamkoliv, jen aby nymfou dosáhli rybě až pod čumák. Ať zkusí svou metodu na horské říčce, kde pstruzi utečou už jen když je rybář na deset metrů daleko a nekrytý,… nebo ať si s tím jedou do Francie a když nejhůř, tak na Ohři,… ta snese, jak se zdá, vše.
A to víte, že Švédové na těch nejlepších řekách jen muškaří, a že mají nějaké řeky,… a na těch nejatraktivnějších úsecích jenom na suchou, žádnej francouzák jim tam nesmí,… váží si přírody, kterou mají shůry dánu. Ti bohatší sportovci, ať si tedy jedou chytit a pustit třeba do Skotska, když na to mají nebo do Tierra del Fuego,… my normální rybáři zůstaneme doma,… ale budeme taky chtít vědět jak se utrácejí naše peníze.
Hoch s plnovousem u řeky věděl, že duháci tam u jezu jsou z vůle bafuňáře majícího tamtéž chatu. „No von si to tam vysadí, nějak to zařídí, když je z toho kraje, a pak po sezoně přijde za našim hospodářem „hospodáři, odepiš si 60 kilo““ naštěstí jsem se náhodou těch duháků ptal, jestli jim chutná moje suchá muška a tak jsem vám jich z vody dost ubral,… omlouvám se pane bafuňáři,… Naposledy jsem se u bafuňářovi tůně zastavil okolo červnového úplňku. Ale nic. Propátral jsem tůň streamerem, protože na hladině nesbírali. Nic. A hele. Najednou se nad vodu vymrskla kláda s bílým břichem a stříbrnými boky. Padesát centimetrů. Dobře, známe rybáře, tak čtyřicet, ale víc už neuberu. Jenže,… když ryby skáčou, rybáři pláčou,... Marně jsem to ještě chvíli zkoušel. Ale ani ti divoký, žraví a pitomí duháci se nedají jen tak chytit,…
Pokud vám páni rybáři ryba smrdí, tak vězte, že vždycky smrdí od hlavy. Bafuňáři jsou ve všech oborech lidské činnosti a to od jakživa. Bojovali s tím už staří Římané a pokud vím, nevyhráli. To, že většina lidí po zvolení bafuňářem v politice, nebo ve sportu, ale i u rybářů a myslivců zapomene, že má sloužit těm, kdo je zvolili, to je běžné nejen v Čechách. Začne funkci využívat ve svůj osobní prospěch, tedy zneužívat,…
Zkrátka mi řekněte, jak se mých tři tisíce sto padesát korun použije (ročně zaplatím 500,- Kč za příspěvek. Brigády už mám odpuštěné, tak nic a 2.650,- za povolenku.) Chci teď vědět, kolik korun se vrátí opravdu do řeky. Budu tak mít totiž i slušný argument na místní, kteří mě u řeky vidí jako cizího, který jim jen vybírá revír,… jen se jich stačí zeptat kolik splávků a splavů v rámci svých povinných brigád loni udělali a proč ta řeka většinou nemá žádný,… a bez splávku pěkného pstruha neudržíš,… „no byly tady ty povodně a ty všechny splavy spláchly,…“ jenže se píše rok dvacátý druhý, dvacátého prvního století a povodně tu naposledy byly ještě v minulém století,… tak co vlastně děláte místní rybáři? A kolik z mých 3.150ti Korun českých přijde zpět do vaší řeky?
Prosím, bafuňáři, nebo radši mírněji činovníci, abych neurážel ty pracovité a poctivé (funkcionáři je lépe také už neříkat, za socíku jich přece bylo tolik) odpovězte,… mě, ale hlavně všem: jsou naše peníze účelně vynakládány? Jsou brigády dobře organizovány k zadržení vody a udržení ryb? Kdy už zavřete pstruhové řeky s koncem prázdnin? A co na to rybáři, na to zavření? „No tak to teda ne, to teda zlevníte povolenky!“ Houby. Ať zaplatí, jestli chtějí zlepšení. Pokud nechtějí, ať neplatí, ale také nerybaří. Je konec levných, amatérských časů, pokud jste si ještě nevšimli,…
ale aby se mohlo v klidu říct „houby“ musí být jasno v hospodaření s penězi rybářů,… Tři procenta populace ČR jsou organizovaní rybáři. Takže zhruba 300 tisíc. Pokud každý vydá ročně, jako já, asi tři tisíce za příspěvky a povolenku, dostanou svazy rybářů skoro miliardu. To je číslo, které by si zasloužilo bližší pohled auditora. Ale ne povinný audit kvůli účetní uzávěrce pro Finanční úřad, to nestačí. Takový audit, který řekne, zda se vyúčtované peníze vynakládají účelně, ve prospěch věci, v tomto případě ve prospěch ryb a rybářů, a to všech, nejen některých ještě rybářštějších,…
Takže kolik halířů z mých tří tisíc korun spolkne administrace svazu, kolik halířů spolkne administrace rybářských stráží, kolik korun vrazíte do kampaně na redukci nově se vyskytujících a pro rybu tedy nezvyklých predátorů, kolik desítek korun, nebo spíš stovek vrazíte do ryb a jejich přirozeného prostředí života,… do vody?
Podívejte se se mnou co obdržel jako odpověď na svůj jednoduchý dotaz řadový rybář, člen ČRS od člena rady ČRS
Dotaz zněl: kolik má celkem rybářský svaz celé ČR členů a kolik se od nich vybere příspěvků
nevím proč jste si v samém počátku mě vybral (pracuji ve více funkcích)... a podle toho by byla asi více specifická má reakce, - neznám Vás (neznám Vaši totožnost a nemám ani možnost ji ověřit a ani nevím o co Vám ve skutečnosti jde),
řada údajů ČRS z interních rozborů, analýz, přehledů apod. má charakter obchodního tajemství a není tudíž možné je šířit mimo ČRS, - cítím se povinován též upozornit, že jsme spolek a že se na nás v tomto případě nevztahuje zákon o svobodném přístupu k informacím, - také jsme mj. vázáni GDPR a cz legislativou stran ochrany osobních údajů
byť jsem členem Rady ČRS, nemám právo ani pověření za ČRS navenek vystupovat, - svým současným mailem jste se strefil do období letních dovolených, kdy tento orgán nezasedá, - v září t.r. mohu s Vašimi zájmy seznámit statutární orgány Svazu a bude zcela záležet na jejich rozhodnutí, jak budou ve Vaší věci postupovat, nečekejte ovšem, že je budu jaksi "mimo pořadí" burcovat a nahánět.
K tomu abych Váš zájem se statuárními orgány mohl řešit Vás žádám o sdělení proč, na základě čeho a k jakému účelu požadované údaje potřebujete, - ode mě ovšem v žádném případě nečekejte, že bych Vaše dotazy někomu přeposílal a sháněl pro Vás další data; myslím, že stačilo, že jsem Vám opatřil vyjádření vedoucí ekonomky, - jste-li členem ČRS, máte možnost se ve Vaší MO ČRS či na příslušném územním svazu seznámit s řadou informací, hodnoceními a rozbory, ovšem na odpovídající úrovni
dosud jsem nepochopil, proč vše směřujete na "výnos" z členských příspěvků a účtování o něm..., - nejsem ekonom ani odborník na daně, takže se ode mne asi více nedozvíte... spíše by další naší komunikaci pomohlo, kdybyste Vy tzv. odkryl karty a dal najevo kdo jste a proč a k jakému účelu data potřebujete.
Láska od vody
Omlouvám se předem, tohle nebude moc o rybách
Ranní rosa ukazuje kudy přede mnou někdo podél vody šel, ale nebyl to člověk, na to je stopa příliš úzká a klikatá. Chodí tu zvěř napájet se. Stopy spárků v písku na břehu to potvrzují. Co by tu taky kdo dělal, takhle brzy ráno. Jezdím k řece v létě na pátou, nebo později na šestou ranní, podle pravidel a když to jde dobře, tak už v devět mířím zpět k autu a domů. Mám tu zásadu, že chodím, vlastně spíš jezdím k vodě jen ve všední dny. Soboty nechávám lidem, co musí pravidelně do práce a v neděli nerybařím, ani nelovím, vůbec. Už babička mi říkala, „v neděli nedělej nic“. Babička pro mě byla důležitější instituce než kostel, kam pravidelně chodila. Nejhezčí úsek tu je, když se řeka proplítá parkem. Sice je z jedné strany blízko k obytným domům, ale z druhé je pustina. Proto ta zvěř. Park je dobře udržovaný. Nejspíš, jako všechno dnes, jsou na to dotace, nebo jen prostě obec někomu platí za údržbu a sekání trávy.
A přesně to teď probíhá. Slyším před sebou, po cestě k autu, vrčet sekačku a už brzy vidím , jak se posunuje po trávníku a na ní,… kupodivu paní,… a hezká paní,… výstřih těsného trička se jí báječně dme plným poprsím, věk do čtyřiceti, kratší tmavší vlasy a oči, hluboké oči, tmavé. To vidím až když přijdu těsně k ní. Musím se k tomu nutit, abych se jí díval do očí, a ne do výstřihu, trochu zarudlého od přemíry sluníčka. Něco mi z posezu na traktůrku povídá, ale já ukazuju, že v tom hluku motoru neslyším, tak to vypne. A že prý, jestli jsem chytil. No, jasně, vždycky chytím a ukazuju, že ale malý. Možná jsem ukázal málo malý, protože se ptá, jestli jsem si je vzal. „To víte že ne.“ „Jé, to jsem ráda. Nadávám vašim kolegům, když je zabíjejí, ryby, co tu máme.“
Ale,… chtělo se mi říct a začít vysvětlovat, jak je to s těmi duháky, co se tu dají chytit. Pak jsem raději gestem ruky a úšklebkem zatratil všechny kolegy, co berou ryby domů. „Takovou sekačku bych chtěl mít.“ „Myslíte tenhle traktůrek?“ „Ne myslím tu řidičku, vás.“ Podívala se na mě a v tom pohledu bylo víc,… bylo tam „pojďte dál“ tak jsem na to šel, „fikaně zezadu“,… tedy pardon, to až o dost později,… Šel jsem na to přes ryby.
„Nedala byste mi někdy vědět, když tu vypustí ty duháky. Vona je to docela zábava, když už ho máte na prutu.“ Uvědomil jsem si totiž, že jsem ji jednou zahlédl na zahrádce hezké vilky, dobře udržované, osamocené na břehu řeky kus dál po proudu. Tak bude mít přehled, co se u vody děje. Po chvíli váhání souhlasila, a tak aby mohla, dal jsem jí svoje číslo mobilu a to tak, že jsem prozvonil to její. Mobil jí zacvrdlikal v kapse šortek na pěkném zadečku a bylo. Ukázalo se, po prvním zavolání „jsou tu“, že její manžel pracuje v jedné z výroben pro automobilky, kterých tu je v okolí požehnaně a je často mimo domov. A když je doma, věnuje se svým koníčkům. Až moc se jim věnuje. Něco jako radioamatér, proto ty antény na střeše vilky. Žádné děti. Musel jsem s ní přece promluvit, když mi tak pěkně zavolala. Dokonce se už ani nezlobila, že mám ty duháky, tři, v košíku a co víc, souhlasila, že jako odměnu si je vezme. Začala se vyptávat, jak je moje paní doma připravuje.
„No ryby dělám radši sám, manželka by to pokazila.“ Přiznal jsem se k rodinnému životu, ale to spíš pomohlo, než odradilo. Ženáč a vdaná, proč ne? A zákaz mimomanželského styku mezi mé zásady nepatří. O tom ostatně babička nic neříkala. Nabídl jsem se, že jí pstruhy připravím v její kuchyni a pak už to šlo celkem hladce. Ryby byly chutné a místo šlofíčka po obědě, tak jak by to bylo doma, byl hezký sex.
Od té doby jezdím často, alespoň jednou týdně, na ryby. Většinou brzy ráno, ale vždycky čekám, až dostanu na mobil hlášku „Duháci jsou tu.“ No a pokud nic domů nevezu, a dokonce ani mokré broďáky nemám, tak koupím pro jistotu ryby v sádkách a je to. Manželka nepátrá a nikdy vlastně nepátrala po detailech mých výletů a cest, takže je doma klid a u vody milo.
Ještě jednou se omlouvám,… ale je vám doufám jasné, že přání je zde otcem myšlenky,… paní existuje, je pěkná, traktůrkem opravdu seká, manžela má a ten se o ní určitě dobře stará . Pokud má nějaké koníčky, tak jedním z nich musí být ona. Ale děti jsem u vilky, pravda nikdy neviděl. Stručně jsme opravdu zařečili,… zbytek je moje fantazie,… víte, že když je dlouhá chvíle u vody,… Odhaduji, že by o mě tahle pěkná paní, kdyby na to přišlo, „ani neopřela kolo“. Předpokládám, že rybaří převážně chlapi a pokud jsou už v letech, na některé věci už mohou jen vzpomínat, nebo třeba fantazírovat.
Petrův Zdar
Když máte na udici pstruha, na konci toho jemného náčiní, tenký návazec, jemný uzlík, malý háček, žádný protihrot, je vždycky štěstí, když se vám, většího chlapíka podaří dostat do podběráku.
Nesmíte ale sotva ho vidíte, jak se zaleskne jeho bok při útoku na mušku, jak zatíží váš jemný proutek, nesmíte hned myslet na to, že si ho odnesete domů k jídlu. To je zaručený recept, jak ho ztratit. Sotva si pomyslíte „mám ho“, tak šup, vyskočí, zatřepe ve vzduchu hlavou a je pryč, v domovských vodách.
Úplně stejně, jako když hrajete tenis. Vyhráváte čtyřicet nula a už si připisujete vyhraný gem. To je zaručená cesta k tomu prohrát ho.
Ale stejně jako prohra ve hře má svá kouzla, těšíte se například, že příště vyhrajete, tak i spadlý pstruh je zážitek. Rozbuší vám srdce, víc než kdybyste ho dostali. Vždycky toho spadlého vidíte většího, než doopravdy byl, a hlavně máte důvod jít zase k vodě a zkoušet ho přelstít znovu a tentokrát ho dostat.