Fascinují mě hezká česká jména
Jsem přesvědčený, že formují osobnost, jména a příjmení, pokud je ovšem mají nositelé od jakživa,... určitě tak nehrozí rozdvojení osobnosti třeba poslankyni Pekarové Adamové
To Jitka Cibulová Vokatá, ta má svatou povinnost nosit obě krásná příjmení, vždyť řekněte si nahlas, zpravodajka českého rozhlasu Jitka C i b u l o v á V o k a t á
Šárka Škapiková je pak moje oblíbená až nejoblíbenější zpravodajka českého rozhlasu,... skoro se jí vyrovná zpravodajka české televize Izabela Niepřejová, čti Něpřejová,... a když už ty zpravodajky, tak Karolína P e ř e s t á,... poslední dobou ale vede Eva Mikulka Šelepová,... asi si vzala Mikulku ta Eva Šelepová,...
Vtip : po válce byla komise na přejmenování lidí. Přišel tam pan Adolf Hovínko. No a jak byste se chtěl jmenovat? Josef Hovínko.
Znal jsem Adolfa Krátkého, ročník narození zhruba 1970. Každému v pracovním styku říkám křestním jménem a vykám, ale on byl navždy pan Krátký.
Hugo Vítámvás, Jiří Nehněvajsa jsou nádherná jména celkem nenápadných lidí.
Dovolím si tu však Cimrmanovskou výzvu ,... rodičové, kteří očekávají veřejné působení svých dětí, měli by plánovat jméno, ale i příjmení s ohledem na to.
Rodiče plukovníka, nebo snad generála Zlého určitě netušili, že dnes už bude Policie jen pomáhat a chránit,...
Veřejné je už i jméno a příjmení Raymond Funda (odposlechnuto z Českého rozhlasu, křestní jméno Raymond jisté, příjmení možná zkomoleno), majitel restaurace, kde se při zákazu volného pohybu sešli pr. Faltýnek a pr. Prymula. Raymondovi rodičové ale nemohli vědět,...
Patrik Mrkvička nám přišla směšná kombinace v dobách normálních jmen, kdy se všichni jmenovali Jan, Jiří, Josef, Aleš, Leoš a nejodvážněji třeba Roman. Patrikové a Robertové a Sáry teprve začínali,...
Mám dlouholetého přítele Američana „Dejvida“,... jeho vlastní manželka, Češka ho oslovuje Dejvide. Já na něj ortodoxně volám buď Dejvid, nebo Davide,...
nejstrašnější jsou české překlady děl, kde figuruje Peter. Oslovení Pítře mě přivádí k šílenství.
Čeština je těžký jazyk. Zatěžujeme jím hlavy našich dětí, tak že se jim tam nevejdou jiné jazyky, příliš,... Čeština tak nebude nikdy světovým jazykem, kvůli své složitosti (velmi špatně a velmi rozšířeně většina lidí komunikujících veřejně říká DÍKY své složitosti,... ne ne ne, vždy KVŮLI,... pokud je následek negativní,... nelze rozhodně říci vláda díky své neschopnosti nezvládá krizi,... vždy jen Kvůli,... nikdy ne „Díky vládě“,...) a tak by se nabízelo zjednodušení jazyka.
Úplně bych ho nerušil, to ne, ale třeba,... no jo jenže Husa upálili, po té co odstranil zpřežky,... ostatně není jisté, že to byl on, kdo odstranil, je jen jisté, že upálili,... bojím se ohně, tak toho raději nechám, protože odstranit z jazyka skloňování a pády, to by bylo příliš odvážné.
No LEDAŽEBY třeba strážci angličtiny taky přistoupili na zjednodušení typu „piš jak slyšíš“, tak by třeba naše háčky a možná i čárky, zkrátka diakritika, vešly do světovosti : psát šugr namísto sugar, by dávalo smysl,... kdo si má pamatovat, že vyslovený Džek se má psát Jack?
Tak co vy na to? Rodičové malých dětí trápených učiteli češtiny k trojkám až pětkám,... a to mají ty naše děti výhodu, že se v tom skloňování a v pádech narodily. Co třeba, chudák cizinec, jak ten má pochopit, že se kdekdo jmenuje Petr, ale na Petra voláme Petře,...
LEDAŽEBY
Moderní Čeština Všimli jste si už, že kdo mluví rychleji, má větší pravdu?
Zažil jsem to v korporátním prostředí (korporát=zahraniční pokročilá výrobní čí obchodní, nebo i konzultantská, hlavně ale velká firma). Tam stačí chvilku zaváhat při hledání vhodného výrazu, nebo se jen nadechnout a kolega/kolegyně vám ihned vezme právo pokračovat, dalo by se říct: skočí do řeči, ale povoleně, nemáte váhat. Stane se to obzvlášť pokud se mluví třeba anglicky. Pak se přihodí, že slovník v hlavě zaváhá,… a už je to, musíte čekat až zase někdo jiný zaváhá.
Všimli jste si, že pokud chcete, poslední dobou, něco znamenat, nebo aspoň vypadat, že něco znamenáte, musíte říkat často „nicméně“ a taky „byť“. Jinak je vaše řeč nezajímavá, všední, nedůležitá.
Ale i tak bohatý jazyk, jako je právě Čeština trpí přemírou cizích výrazů. Zbytečně: Jako jediný jsem v restauraci sáhl po denním tisku, ostatní listovali ve svých mobilech. Ale zase jsem ho rychle odložil. Na titulní straně Deníku Litoměřicka z data 28-29. srpna byl článek o přidělování miliard z EU s posteskem, že nedostane „kreativní hub“. Rozumíte tomu někdo, co je kreativní hub? (uvedeno bez uvozovek, bez vysvětlení, bez odkazu na příslušné stránky, možná pod heslem, kdo hledá, ten najde a poučí se, anebo jsem totálně zpozdilý a všichni na Litoměřicku vědí, co je kreativní hub, jenom já ne). Asi jsem zaspal dobu a i když umím velmi slušně anglicky, nerozumím někdy zaběhnutým termínům, převzatým z cizích jazyků. Už jsme si asi zvykli, že naše děti, ale i dospělí chodí na „workshopy“, že firmy, ale i úřady pořádají „teambuildingy“, ale „hub“. No nevím jak vy, ale já bych kreativnímu hubu (buhví jak se to vlastně skloňuje) nedal ani korunu. Samostatnou kapitolou by asi byla Čeština chytrých mobilů. Roztomilá věc se stala kolegovi. Je starší a tak nestíhá myslet stejně rychle jako jeho chytrý mobil. Psal zprávu svému kolegovi po dovolené. Chtěl napsat "jak se ti líbilo na dovče?" ale chytrý mobil za něj napsal a rychle odeslal "jak se ti líbilo na dívce". Umíte si představit, co by se dělo, kdyby mu při čtení zpráv koukala manželka přes rameno?