Jak se žilo za socíku ??? tož dobře,...
úplně nejdůležitější, ve srovnání s dneškem, bylo, že všichni měli stejně,... přibližně stejné prd,...
nikam se nemuselo jezdit, prodejny všeho byly i na malém městě a pro náročnější nákupy stačilo do nejbližšího okresního města dojet busem,... do krajského města se jezdilo jen do divadla a na velkolepější oslavu prvního Máje, na které dokonce vojáci rozdali dětem i pár velkých balonů, používaných jimi na zvedání meteorologických stanic do vysokých výšek,...
někteří měli menší prd, ti, co měli příbuzné v imperialistickém zahraničí,... občas dostávali přes Tuzex bony, papírky tištěné státem měněné za pevnou měnu příbuzných,... za bony pak mohli rodině přilepšit. Ale i to chtělo odvahu,... obzvlášť v nejtěžších letech, v padesátkách, soudruzi za takovým tatínkem, co přilepšoval, přišli a,... soudruhu, tak ty máš ty příbuzné v tom západním Berlíně, že? No tak si ale vyber. Buďto ti budou posílat, nebo až ty pošleš děti na socialistické školy, tak ti je nikde, ale vůbec nikde nepřijmou, s takovýmhle kádrovým profilem, s příbuznými na západě,... to už je skoro, jako bys byl jejich agentem,... víš soudruhu?
Nesmazatelně si, jako trvalý milovník žen všech věků, pamatuji bohatě ochlupené holeně dam nacpané do silonek,... k vidění byly obzvlášť v prodejnách oděvů, rovněž přítomných na všech menších městech,... ale koupit kalhoty v prodejně oděvů byla věc,... maximálně jednou za rok,... ne lístky na to už nebyly, to už nepamatuju, ale nebyly na to prostě peníze a ty kalhoty taky ne,...
později v šedesátkách už soudruzi nebyli tak žhaví a taky se na ně většinou proláklo, že si něco ze znárodněného majetku, po fabrikantech a šlechtě, nakradli, tak už radši drželi hubu a honem taky hledali své příbuzné v tuzexovém zahraničí,... tam totiž, v Tuzexu byly Rifle,... tak jako je dnes známý spíš název Jeans, tehdy podle nejrozšířenější značky to byly Rifle. Dokud se to úplně moc nerozmohlo a bony nezdražily příliš, byly Rifle za čtyřicet pět bonů a bon byl za dvě padesát. Jednoduchou násobilkou přijdete na to, že při příjmu otce rodiny 1.500,- Kčs (korun československých,... socialistických) a při příjmu matky rodiny 1.200,- (ano, už za komunismu se diskriminovaly ženy), byly Rifle velmi dosažitelné. A vydržely nejmíň tři roky, pokud jste příliš rychle nerostli. Měl jsem to štěstí, že mí sourozenci bývali v Praze a mohli tedy sehnat,... Rifle,... vždycky (no zhruba dvakrát za mládí jsem je dostal) jsem se těšil, až je trochu odřu z indigo barvy, aby byly správně vyšisované a až budou už dost staré (vůbec se netrhaly) abych si je mohl vzít na čundr (bezcílné putování po Čechách, i Moravě),...
Škola byla asi podobně jako dnes, vopruz,... jen s tou výhodou, že jsme na ní mohli kašlat,... úkoly? Většinou až ve škole, před hodinou,... učit se? Co? Ruštinu? Těžko,... nějak jsme přežili i na gymplu. Bylo to konzervativní zařízení a tak, když už se tam člověk dostal, nevyhodili ho, nebo jen velmi vyjíměčně. Propadlíka jsme znali,... jednoho,... (popisuji poměry na maloměstském gymplu, nikoliv ve větších městech, neřkuli v Praze).
Dost slušně nás tam ale připravili na život,... život mezi dospělými v socíku,... maturitní zkoušku opravdu udělali jen ti, kdo dospěli,... do stádia, kdy pochopili, že to, co se povídá doma nesmí,... za žádnou cenu nesmí říct veřejně, ani mezi kámoši,... s jedním z kamarádů jsem trávil prázdniny výdělečnou činností,... měl tatínka inspektorem středních škol a ten měl i různé známosti a jedna z nich nám dala brigádu, očišťovat, osekávat stromy horských alejí od nárůstů, aby nepřekážely provozu po uzoučkých silničkách. Většinu času jsme tam prospali s nohama nataženýma před sebe na asfalt. Jednou za čas projela motorka a tak jsme jen včas stáhli nohy, kolena k tělu, aby nám je nepřejeli,... zadíváni do nebe, s myšlenkami na první lásky, jsme tam tvrdě makali,... když tu náhle vrtulník,... sovětský (mluvím zhruba o roce 1974, kdy bylo v Českých a Moravských i Slovenských zemích spousta sovětských vrtulníků i tanků a tankistů) „Kurvy jedny“ ujelo mi v té horské idylce,... a jéje,... dlouho jsme diskutovali o výhodách a nevýhodách socialistického zřízení a díky Honzo, žes to na mě neřekl,... a pokud řekl, tak tvoji rodičové byli natolik rozumní, aby mlčeli,... a to i na stranických schůzích,... pamatuji si jeho těžký argument, co do invence českých socialistických techniků,... v kinech byla vidět francouzská auta, Francie mírně koketovala s komunismem a obchodovala s východem, velmi výhodně pro sebe, tak bylo filmů dostatek a v nich Renault R16,... první auto se splývavou zádí, pátými dvěřmi,... ne ne první,... první byla Tatra 613, upozornil mě Honza,... ano, auto pro lidi, obzvlášť pro ty celé lidi,...
dovolím si odbočku,... museli jsme později, jako činovníci socialistických výrobních podniků bez stranické příslušnosti (rozuměj komunistické příslušnosti, jiná strana neexistovala) chodit na VÚML = večerní univerzita marxismu-leninismu,... po práci začínající pro všechny v 5.45 SEČ nebylo snadné udržet tam pozornost, nebo aspoň bdělost a lektor neúprosně pendloval mezi chrápajícími v lavicích,... jednou pravil moudře, že jen komunista je celý člověk,... kolega, později, po revoluci personální ředitel Škodovky, pak o přestávce pobíhal po učebnách VÚMLu a pokřikoval, že je poloviční člověk,...
jo jo, i na chabý odpor jsme se zmohli, ale to už mluvím o osmdesátkách, kdy už soudruzi v Praze věděli, a chtěli, aby to šlo do kytek a jen venkovští lektoři VÚML byli ještě celí lidé,...
Tedy ta škola,... chvíli mi trvalo, než jsem pochopil lekci tělocvikáře,... urostlý baskeťák, kapitán okresního basket týmu, chlap jak se patří,... nutil nás před tělocvikem k nástupu do řady podle velikosti, v trenkách a v tílkách, nošených vždy pod košilí, a to i po tělocviku, patřičně zpocených a v bídných keckách,... pěkně vypnout prsa a „Zdar soudruhu učiteli“,... připravil nás tím na život mimo zdi gymplu, kde se občas muselo soudruhovat,... jinak jsme učitele běžně oslovovali „pane profesore“ a možná jen „soudruhu řediteli“,...
později, na vojně se to velmi hodilo,... ostatně víte jaký byl princip výchovy japonských pilotů, kteří pak byli ochotni řídit letadlo, až se muselo zřítit na palubu americké lodi?,... už v přípravě, na vojenském učilišti je zbušili do kuličky (možná odtud pochází japonský termín „bušidó“), aby v nich dokonale potlačili ego a připravili je na bezmeznou poslušnost,... díky pane tělocvikáři,... maličko jste nám snížil ego, ale přežili jsme a to pak i na vojně,... a ta fakt nebyla kojná (vojna, není kojná,...)
Ale to už jsme úplně jinde, vojna,...
Tak si ten socík ještě chvilku užijte, aspoň tady na mých stránkách,...